Night Run České Budějovice | Read Eat and Live

Night Run České Budějovice

Opět článek píši s dvoutýdenním zpožděním, ale přeci jen jsem se dokázala vyhrabat ze školních povinností a dneska konečně píši. A o čem to vlastně bude? Opět o dalším ze závodů ze série Night Run, který byl tentokrát v Českých Budějovicích.


Ráno předpověď počasí ukazovala déšť akorát na čas startu, když jsme s Danem vyjížděli z Prahy, byla zima, zataženo. Prostě počasí, v němž se člověku běhat úplně nechce. Při příjezdu na jih Čech se mraky ale naštěstí vybraly, vysvitlo sluníčko a hned to bylo veselejší. Teda... až na to, že jsem úplně usínala, potřebovala kafe a nevěděla, kde je nějaká kavárna. Respektive... kde je kavárna, v které by mohli mít buď kávu filtrovanou nebo s bezlaktózovým mlékem. S tím normálním by byl závod asi jinak dost zajímavej. :D (to určitě chtěli všichni vědět :DD) A zmínila jsem už, že data mi došli, takže nějakej Trip Advisor nebo alespoň Google mapy nepřicházeli v úvahu?


Tak jsem to prostě jen vzala prochajdou kolem náměstí, zalezla do první rádoby kavárny a prostě se zeptala. Ne, neměli bezlaktózu. Ale poradili mi skvělý podnik za rohem. Cafe Datel - doporučuji! Energie tedy doplněna byla a mohlo se vyrazit na start.



Poprvé jsme s Danem mohli jako členové Night Run teamu startovat zpředu. To byla změna, se kterou jsem na začátku hodně bojovala. Najednou všichni rychlejší běžci kličkovali vpřed kolem mne, ne já kolem těch pomalejších ze zadu koridoru. Přišlo mi, že běžím strašně pomalu. Přitom to tak vůbec nebylo, tempem kolem 4 minut na kilometr jsem si to utíkala prvních několik set metrů a po pár minutách mi hořely plíce. Což ideální rozhodně není.

Naštěstí stačilo zpomalit, chvíli se pořádně soustředit na dech a zase to šlo. I když to bylo možná jen tím, že mi v tu chvíli do cíle zbývaly "jen" nějaké tři kilometry. Což oproti odpočítávání zbývajících kilometrů z půlmaratonu bylo vlastně nic. Navíc bylo dost hezké okolí a asi nejvíc fanoušků na trati, co v sérii Night Run kdy bylo.

Dokonce i čas jsem si držela krásný. Před výběhem na poslední most před náměstím jsem si plánovala, jak při jeho sběhu postupně zrychlím až do závěrečného sprintu a zase si o něco zlepším svoje pr na pětce. Jenže to jsem nečekala s tím, že se most bude houpat. Najednou se mi udělalo strašně špatně, zrychlit rozhodně nešlo a svět se se mnou houpal ještě několik pár desítek metrů po překonání mostu. Jakože fakt nic příjemnýho. Nakonec jsem nevolnost přeci jen překonala, na sprintík se zmohla a do cíle dorazila s osobním rekordem. Parádička.

A jelikož jsem poslední letošní Night Run nestihla, doufám, že na těch příští rok si to zaběhnu ještě rychleji. :)


Měj se krásně. :)



Nikol

Nikol Mudrová

Žádné komentáře:

Okomentovat